Klubovkou nazýváme naší oddílovou pravidelnou schůzku, kterou máme vždy v pátek od 16:00 hodin a v současnosti je do 18:00 hodin. Je to již tradiční čas, který sahá až někam do roku 1996… Protože hlavně dříve byla naše činnost zaměřena zejména na víkendové dny, kdy jsme tak 3×-4× za měsíc trávili společně někde v přírodě, lese a podobně, oddíl byl určen zejména pro ty děti, jejichž rodiče neodjíždějí pravidelně na víkend na chatu, a tak mohli s námi být nejen na Klubovce, ale také i na sobotních, či nedělních výpravách. A k tomu bychom se také rádi vrátili…
Důležité je si říci, co na takové Klubovce děláme. Nutno podotknout, že každá Klubovka je jiná. Velmi záleží třeba na tom, co nás čeká další den, týden.. a jestli je tedy nutné se na něco zaměřit. Ale dá se to shrnout:
1) První půlhodinka je taková hodně volná. Členové, kteří se týden a více neviděli, si potřebují popovídat, probrat zážitky a podobně. V tuto dobu také řešíme odevzdávání přihlášek do oddílu a na akce, je možno čas využít na prohlížení kroniky, fotoalba, zeptat se na cokoliv k oddílu a akcím…
2) Následuje „první zvonění“ :o) naším oddílovým zvonečkem (který nám věnovala bývalá členka oddílu: Žabikuk). To znamená, že se blíží konec první části, členové by si měli sklízet věci ze stolu (když například měli půjčenou kroniku, nebo ukazovali ostatním svou novou hračku, mobil a podobně. Je to také „pokyn“ k tomu, že si mají členové dojít na záchod, aby s tímto nerušili hned potom, když začne program. :o)
3) „Druhé zvonění“. Signál k tomu, že se mají všichni shromáždit v klubovně u stolu (pokud byl například někdo na chodbě), každý si má připravit zápisník, tužku a vše ostatní jde ze stolu pryč. Kdo má u sebe mobilní telefon, tak jej vypíná, aby ostatní nerušil.
4) No a když jsou všichni „připraveni“, „Zvoník“ zazvoní po třetí se slovy: “Třetí zvonění, tři, čtyři!“ A potom následuje náš společný oddílový pokřik a po něm ještě družinový. Družiny se totiž každý týden střídají v tom, která má službu. A právě tato družina po oddílovém pokřiku připojuje ten svůj.
5) Následuje část informativní, kdy vedoucí, či rádci seznamují ostatní s informacemi na tuto a další schůzky. Je to například, kdo získal za co body, co je třeba udělat, jaké se budou konat akce, rozdávají se letáčky k akcím. Ostatní mají samozřejmě možnost do toho zasahovat, mohou se ptát, dávat návrhy a podobně.
6) Pokud je na Klubovku naplánováno nějaké učení, děje se právě teď. Pod učením je nutno si představit věci jako: vázání uzlů, morseova abeceda, prstová abeceda, jak se staví ohniště a jak se jmenují jednotlivé ohně, čtení z mapy, práce s buzolou, základy táboření, jak se chovat v lese, jak se chovat ve městě, co si brát s sebou na výpravu do lesa, do skal, na tábor, jak se pracuje s vysílačkou, první pomoc…. A mnoho a mnoho dalšího. Samozřejmě, že tato část není jako ve škole, ale snažíme se dělat formou her, povídání si a podobně. A ani čas, který tomu věnujeme, není tak dlouhý, aby to většinu nudilo a nebavilo.
7) No a poslední (ale nejdelší) částí každé Klubovky je „Herní část“. V tuto dobu si hrajeme. A hrajeme různé hry, které se hodí do klubovny, ale občas jdeme i ven na hřiště (výjimečně, protože hry venku provozujeme hlavně na výpravách). Takže to bývají hry, kdy se hlavně společně zasmějeme, ale i zapřemýšlíme, kreslíme, píšeme, běháme, házíme míčky, máme zavázané oči, a podobně…
8) Poslední částí Klubovky je závěrečný úklid a společný odchod do šatny. Občas na konci také zhodnotíme Klubovku, ještě doladíme pár věcí… No a to už se zase těšíme na příští Klubovku, nebo akci, která nás čeká v sobotu, v neděli o prázdninách…
